Frolíkovi

ADOLF OPÁLKA

Hnědooký, sto osmdesát pět centimetrů vysoký, všestranně nadaný Adolf Opálka se narodil 4. ledna 1915 v Rešicích na Znojemsku. Po absolvování dvouleté obchodní akademie s maturitou nastoupil vojenskou prezenční službu 43. ppl. v Brně. 30. září 1937 byl přijat do vojenské akademie v Hranicích na Moravě (v Brně), k I. únoru 1938 byl jmenován podporučíkem, v hodnosti poručíka byl pak zařazen k 2. pěšímu horskému pluku v Ružomberku. 26. července 1939 se spolu s dvěma kamarády vydal přes hranice do Polska, 22. srpna byl v hodnosti seržanta převzat do cizinecké legie; nejdříve sloužil v Sidi bel Abbés, potom v Oranu. Po vypuknutí války přešel do Francie, 23. září byl prezentován v táboře Agde a jako poručík zařazen k 2. rotě I. ppl.; později byl přemístěn k 2. a nakonec k 3. ppl. Prodělal francouzské tažení, poté přijel lodí Neuralia do Anglie, kde byl přidělen ke kulometné rotě. 25. října 1941 byl povýšen na nadporučíka pěchoty. Přihlásil se k nasazení pro zvláštní úkoly, prošel všemi kurzy, 5. února 1942 byl přemístěn k II. odboru MNO a jmenován velitelem desantu OUT DISTANCE (jeho členy byl Ivan Kolařík a také pozdější zrádce Karel Čurda). S nimi byl 28. března 1942 vysazen nad protektorátem u obce Ořechov u Telče. Jako jediný z výsadku po přistání začal plnit své úkoly. V Praze převzal vedení nad dvojicí Anthoropoid. Rozmluvil jí zvažovaný útok na Heydricha před jeho sídlem v Panenských Břežanech. Gabčík s Kubišem mu v noci z 25. na 26. dubna pomohli s navedením britských bombardérů na plzeňskou Škodovku (avšak nálet byl neúspěšný). Podle svědectví domácích odbojářů zkušený a inteligentní Opálka s atentátem nesouhlasil, avšak na jeho přípravách se i přesto aktivně podílel. Byl to vynikající důstojník mimořádných charakterových vlastností. Zřejmě nejlepší voják ze sedmadvaceti československých parašutistů vysazených před atentátem v protektorátu a uvažovaný „muž č. 4“ z osudové zatáčky v Praze – Kobylisích. Nicméně jeho přítomnost u atentátu 27. května 1942 není spolehlivě doložena. Pokud se akce skutečně účastnil, potom zřejmě jistil Kubiše s Gabčíkem z protilehlé strany komunikace. Do následné přestřelky se nezapojil, ani gestapo, které vyslechlo desítky očitých svědků, jeho přítomnost vůbec nezaznamenalo.            

Stal se velitelem „pražských parašutistů“ a jako takový zahynul v boji s Němci v pravoslavném kostele v Resslově ulici.

Po válce

Rozkazem ministra národní obrany č. 72 z 24. 6. 2002 byl s účinností od 30. 6. 2002 povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.

Jeho jméno nese ulice v Praze 8 Kobylisích, pamětní deska s jeho jménem se nachází na kostele Cyrila a Metoděje v Praze, dále potom na jeho rodném domě v Rešicích a také na tamním pomníku obětí válek. Jeho jméno se nachází také na pomníčku v místě seskoku u Ořechova.

Vyznamenání

• 1942 Československý válečný kříž 1939
• 1944 Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
• 1945 druhý Československý válečný kříž 1939
• 1947 Certifikate of the King’s Commendation
• 1949 Československý vojenský řád Za svobodu
• 1968 Řád Bílého lva za vítězství
• 1991 Řád Milana Rastislava Štefánika
• 2010 Kříž obrany státu ministra obrany České republiky